Dnes začínáme rozhovorem s ofenzivním lídrem našeho týmu Františkem Nesvadbou.
Františku, vítám tě u „mikrofonu“, představ se nám v rychlosti – házenkářsky i soukromě. Ahoj a díky za pozvání. Takže, mé jméno je František Nesvadba, zanedlouho mi bude 23 let, studuji na právnické fakultě v Olomouci a čeká mě čtvrtý ročník studia. S házenou jsem začal v šesti nebo sedmi letech tady na Vsetíně a v dorostu jsem odešel do Zubří, kde jsem strávil krásné roky – házenkářsky i osobně (směje se)
Jak bys hodnotil loňskou premiérovou sezónu v 1. lize? Minulá sezona byla velice specifická z mnoha důvodů. Byla to pro vsetínskou házenou nová zkušenost. Zápasy v první lize jsou o něčem jiném než zápasy v nižších soutěžích. A předčasný konec sezony a anulace ročníku je specifické sama o sobě. Co se týká našich výsledků, myslím, že jsme měli pár velice dobrých zápasů. Potom tam ovšem byly i takové, které nám utekly opravdu nešťastným způsobem. Celkově bych tedy tu sezonu hodnotil jako nepříliš vydařenou.
Pociťoval jsi rozdíl mezi 1. a 2. ligou? Popřípadě v čem? Ano, ten rozdíl tam je a o tom není sporu. Zápasy ve druhé lize jsou podle mého názoru dost podobné. Zápas od zápasu má podobný průběh a výkonnost týmů je zhruba na stejné úrovni. Zápasy v první lize jsou házenkářsky kvalitnější a myslím, že i pro oko diváka příjemnější. V prvoligových týmech hraje spousta hráčů, kteří mají extraligovou minulost a do týmu vnáší své zkušenosti. Další mužstva pak fungují jako extraligové farmy, kde se vyhrávají mladí kluci, než začnou naplno válčit v extralize. Týmy obohacené o tyto hráče pak z těchto zkušeností profitují a je to znát na jejich výsledcích.
Vyzdvihni prosím, jaké přednosti a slabosti podle tebe #valaši v minulé sezoně měli. Byla to naše první sezona v první lize a s tím byly spojené postupové emoce a nadšení. Ze začátku jsme do toho šli s velikým zápalem, ale postupně jsme naráželi na mnohé překážky. Slabostí našeho mužstva je, že mezi sebou máme spoustu vysokoškoláků a dost z nich studuje a trénuje různě po republice a tím pádem přes týden nezvládají dojíždět na tréninky. Část kluků pak trénuje v Zubří a část kluků nestíhá kvůli práci. Na trénincích se tak kolikrát sejdeme v úplně jiném složení, než v jakém nastupujeme do zápasu a na výkonu a souhře to jde logicky znát. Předností našeho týmu je ale několik hráčů, kteří vynikají svou mentalitou a výkonem, což dokazují na hřišti i v šatně. Je na místě zmínit Polase (Jiří Polášek) a Orsyho (Petr Orság).
Jak se připravuješ na následující sezónu a co od ní očekáváš? Po předčasném konci minulé sezony a kvůli tomu, že fitka byly zavřené, jsem si doma zřídil takovou provizorní posilovnu a soustředil jsem se na silovou přípravu. Trénovali jsme takto i s Čížovcema, kteří chodili do fitka „k Fandovi“ a dělali jsme společné tréninky. Byl sice zákaz vycházek kvůli Covidu, ale my jsme rodina, tak nám to snad nikdo nebude mít za zlé a musím říct, že jsme měli vždy poctivě nasazené roušky (směje se). Bohužel mě trochu přibrzdila nedávná operace slepého střeva, ze které jsem se stihl tak akorát zotavit, abych se mohl od příštího týdne postavit na značky. 20. července nám začíná fyzická příprava. Od dalšího ročníku očekávám zlepšení herního systému. Přijde k nám pár hodně kvalitních posil a já se moc těším na naši vzájemnou spolupráci.
Jaké jsou tvé osobní cíle? Kam bys rád Vsetínskou házenou pomohl dostat? Dříve jsem stavil házenou na svém žebříčku priorit hodně vysoko, možná i nejvýš. Nicméně v době, kdy jsem hrál extraligu v Zubří a zároveň jsem se připravoval na přijímačky na vysokou školu, jsem pár věcí přehodnotil a studium je teď pro mě prioritou číslo jedna. Ve volném čase však dělám vše pro to, abych pomohl Vsetínu hrát co nejlepší házenou. Nerad bych mluvil o nějakém konkrétním výsledku sezony. Mým hlavním cílem je, aby se na Vsetíně hrála kvalitní házená tak, aby to bavilo nejen hráče ale i fanoušky. Rád bych také pomohl přilákat k tomu našemu sportu co nejvíce mladých hráčů. Kvalitní klub musí mít i kvalitní mládež.
Co by jsi chtěl vzkázat fanouškům? Fanouškům bych hlavně rád poděkoval za to, jak nás podporovali v minulém roce. Někteří kluci, kteří k nám přišli před sezonou, byli překvapení, kolik se na nás chodí dívat lidí. No a samozřejmě bych chtěl všechny nalákat na nadcházející ročník. A vezměte s sebou i svoje kamarády, maminky, tatínky, babičky i dědečky. Těším se na Vás!
Kdy pozveš své nové spoluhráče s rodinami na grilovačku? Pokud budou dávat góly, tak se můžou těšit (směje se)
